Naši slovanští předkové usazovali se po údolích vedle lesů a mezi lesy. Rodina, vyhlédnuvši sobě vhodné místo, vymýtila či vytříbila kus lesa a zřídila příbytek. Když se rodina rozmnožila a jeden příbytek nepostačoval, stavěli okolo příbytky nové a tak vznikaly osady – vesnice.

Obyvatelé vesnice tvořili jednu velikou rodinu čili rod. Majetek mezi sebe nedělili, na všem pracovali společně, všeho společně užívali. Hlavou celého rodu byl otec. Po smrti otcově zvolili si nejstaršího z celého rodu za novou hlavu rodu. Všichni členové celého rodu byli mu ve všem poslušní. K němu pohlíželi jako k Bohu. V pozdějších letech stal se úřad hlavy rodu v rodině dědičným.

Tato původní rovnost všeho obyvatelstva během 11. a 12. století přestala. Volené hlavy rodu strhli na sebe hodnost tu dědičně, prohlásili dříve společné pozemky, buď všechny nebo z části, za své vlastní a počali provozovati nad osadou moc. Tak povstaly rodiny zemanů (vladyků) a lechů (velmožů). Obyvatelé osady byli povinni za užívání rolí (polí,pozn.aut.) svému pánu poplatky a službou (robotou).

Dobu tu nám po dnes připomíná místo nazvané „Na starém zámku“, kde sídlo své měl zeman a jehož majetek stal se základem nynějšího velkostatku ( stával v oblasti dnešní silnice I/14, pozn.aut.).