Před r. 1774 nebylo v obci ani zvláštní školy ani zvláštního učitele. Snad některý soused, který čísti, psáti a počítati trochu uměl z vlastního popudu nebo na žádost některých rodičů několik málo vyvolených dítek bohatších rodičů ve své domácí světnici vyučoval. Tu ovšem nebylo lavic jako v dnešních školách, dítky seděly kolem stolu, odříkávaly a psaly, co zatím učitel a ostatní domácí v téže světnici své domácí práce (např. předení lnu) vykonávali. Kdo a ve kterém stavení takto vyučoval, nemohl pisatel vypátrati. Ale že v obci někdo vyučoval svědčí listina z r. 1789, na které se vlastnoručně podepsali sousedé Josef Schütz, Joh. Josef Czerny, Josef Rybka a Wenzl Feyth, konšel Jan Czeynar udělal tři křížky. Listina zachovala se v opise. Je to fasse pro učitele a je uložen v archivu zdejší školy. Z opisu je vidět, že se sousedé museli na originále podepsat sami a že tedy již tehdy uměli psáti.

Toto primitivní a dobrovolné vyučování přestalo po roce 1775, v kterémžto roce (za vlády Marie Terezie a císaře Josefa II.) nařízena povinná návštěva školy. Brzy po tomto roce zřízena v Dl. Třebové první škola jednotřídní filiální, do které chodily i dítky ze Lhotky. Že chodily dítky ze Lhotky do Dlouhé Třebové do školy, připomíná se v listině shora vzpomenuté z r. 1789.

Prvním řádným učitelem zde byl Václav Veith a učil v Rychtě. Jeho otec byl ve zdejším dvoře šafářem, byl Němec a pocházel z Německých Libchav u Ústí nad Orlicí. Jeho syn Václav byl také Němec a obstojně česky naučil se teprve starší. Poněvadž uměl latinsky (což mi dosvědčil jeho vnuk Alois Fajt, truhlář čp. 134 v Dlouhé Třebové a v r. 1895 – 67 roků starý), musel choditi do latinských škol a byl tedy studovaný. Byl proto hledaným obecním písařem nejen zde, ale i v okolních obcích. Chodíval často i do dosti vzdálených obcí psáti důležitější obecní listiny, poslední vůle, svatební smlouvy a podobně. Měl ročního platu 42 zl. čili 84 K. Všech dítek se lhoteckými bylo v r. 1789 – 129. Z těch platilo školné jen 42. Někteří platily týdně ¾ krejcaru, jiné 1 krejcar a bohatší 1 ½ krejcaru. A poněvadž platily školné vždy v sobotu, říkalo se platu sobotáles.

Ač v roce 1775 nařízena povinná návštěva školy, chodil přece do školy jen kdo chtěl. První rok chodil žáček do školy s prkýnkem, na němž byl nalepený list se samohláskami (tiskacími). Chodil denně ke stolku učitelovu písmenka odříkávat. Po roce dostal tabulku a učil se rok psáti číslice. Třetí rok maloval písmenka. Za čtyři roky naučil se trochu čísti a psáti. Až do r. 1860 učilo se ve školách jen písmu německému, švabachu, pak nastoupila latinka.

Z okolnosti, že učitel Václav Veith zapisoval v rychtě ženám, kolik hrstí lnu každá utřela, možno souditi, že lidé znalých písma bylo na konci 18. st. u nás poskrovnu. Kromě učení a prací písařských provozoval Veith řemeslo krejčovské, uměl dělat pěkné hrábě, vázal pěkně a pevně knihy a byl také dovedným malířem. Každý se o tom může přesvědčiti u jeho pravnuka Antonína, chalupníka čp. 134, který má po něm dosud zachovalý Betlém. Některé figury pracoval jeho syn Ignác, jiné vnuk Alois a některé domky pravnuk Frydolín. Manželka jeho Anna, rodem Štanclová pocházela ze statku čp. 109.

Na lomenici chalupy čp. 134 napsal učitel Václav Veith německy dne 22. 6., že stavení to v r. 1793 vystavěl. A v této své vlastní chalupě Veith učil. V r. 1822 přestal vyučovati a živil se krejčovinou. Zemřel 26. června 1829.

Dne 11. března 1822 počal zde vyučovati Josef Schaar, Němec z Moravanky u Dašic. Před tím byl učitelem v Čermné u Lanškrouna. Při jeho příchodu neměla dosud obec své vlastní školy, proto vyučoval ve staré dřevěné rychtě (čp. 47), která v r. 1874 vyhořela. V r. 1822 vystavěla obec školu čp. 155 a v té tedy první vyučoval učitel Josef Schaar až do 3. 6. 1839. Téhož roku koupil statek čp. 54, který stával mezi nynějšími 183 a 54, v místě kudy dráha vede. Když se v r. 1843 počala zde stavěti dráha ( na níž byla jízda slavnostně zahájena dne 20. srpna 1845) byl Schaar přinucen stavení dráze prodati. Stavení se rozbouralo a Josef Schaar vystavěl si nynější chalupu čp. 183. Pozemky za dráhou prodal Janu Renčínovi, který si na nich v r. 1847 postavil chalupu čp. 54. Josef Schaar oženil se zde podruhé s Teklou Stránskou z čísla 130, dne 7. února 1839. Vedle učitelství provozoval Josef Schaar lnářský a plátenický obchod. Se zbožím tím daleko široko na prodej jezdil. A protože mu obchod hodně vynášel, vzal si k sobě pomocníka Recka z Knapovce, přestal učit a věnoval se se zcela obchodu. Plat za učení v obnosu celkem 110 zl. dával svému pomocníku. Ten zůstával ve škole čp. 155.

Dne 6. listopadu 1829 přijal Josef Schaar za pomocníka (vlastně zástupce) Jana Hubálka z Nekoře u Žamberka. Ten zastupoval Josefa Schaara v učení po 10 let a dostával od Schaara jeho roční plat 110 zlatých. Dne 3. 6. 1839 vzdal se Josef Schaar, jsa příliš obchodem zaměstnán, učitelství. Zemřel dne 27. prosince 1857. Měl dva syny Josefa a Františka. František jel do Ameriky. Josef provozoval plátenický obchod dále. V roce 1895 zvolen byl za starostu obce a byl jím po 9 roků. Ten se počal podpisovati pravopisem českým „Šára“ a jako starosta „Šár“. V roce 1898 postavil na přání svého syna Josefa kapli na hřbitově.

Když se Josef Schaar učitelství vzdal, ustanovil tehdejší rychtář Pavel Štancl čp. 109 s konšely a svolením faráře Ant. Altenhofa v České Třebové učitel. Pomocníka Jan Hubálka za samostatného učitele. Působil zde jako řídící učitel až do své smrti dne 9. srpna 1877. Žije dosud ve vděčné paměti svých žáků a žaček.

Od 1. září 1877 do 7. října 1890 byl zde řídícím učitelem František Velínský, rodem z Dašic. Po celý čas svého působení zde byl předsedou spolku pro vystavění kostela.

Od 7. října 1890 je zde řídícím učitelem Jan Hýbl, syn rolníka čp. 32 ze Lhotky.

Od založení byla škola jednotřídní, od 16. září 1870 dvojtřídní, od 15. října 1879 trojtřídní, od 16. září 1904 čtyřtřídní.

Když si obec postavila v r. 1822 svou vlastní první školu, zřídila v ní jen jednu třídu, ač dítek ve stáří od 6 – 12 roků bylo daleko přes 100. Ve škol. Roce 1862/63 bylo školou povinných dítek již 140. Proto úřady naléhaly na obec, aby postavila novou dvoutřídní školu, což se sralo teprve v letech 1869 a 1870. Stavbu provedl Josef Wulc, stavitel v České Třebové za 7.388 zl, 65 kr. Počalo se v ní učiti dne 16. září 1870.

Starou školu čp. 155 prodala obec ve veřejné dražbě 31. prosince 1870 Antonínu Bělinovi za 900 zl.

Brzy po vystavění nové školy čp. 199 ukázalo se, že jest malá. Říšským zákonem ze dne 14. 5. 1869 bylo určeno pro každou třídu 80 dítek, a zde jich bylo na 250. proto obec pro III. třídu najala místnost ve staré prodané škole v té se opět počalo dne 15. října 1879 vyučovati. Vyučovalo se v ní do konce školního roku 1897. V témže roce přistavěla obec ke stávající škole křídlo k silnice o dvou třídách. Jedna třída zůstala prázdná, rezervní. Když dítek stále přibývalo, rozšířena škola na 4třídní počínaje školním rokem 1904/5.

Kdo by se zdejším školstvím podrobněji poučiti chtěl, odkazuji se na kroniku školní u správy zdejší školy.