11. srpna 1937 byl usnesením obecního zastupitelstva ustanoven kronikářem zdejší obce krejčí Rudolf Rybka. Zápisy vedl již od 1. ledna 1934 jako člen zdejší Letopisecké komise. Narodil se v Dlouhé Třebové a zde rovněž absolvoval pětitřídní školu obecnou. Na Měšťanskou školu pak docházel do Ústí nad Orlicí, kde navštěvoval též školu pokračovací. Rudolf Rybka byl činným v mnoha odvětvích. Byl jednatelem místní osvětové komise, místní knihovní rady, jednatelem Sboru dobrovolných hasičů a rovněž se angažoval v rámci ochotnického divadla. Pilně pracoval na prohlubování svých znalostí a dovedností. Absolvoval např. režisérský a kronikářský kurz. Často veřejně vystupoval s nejrůznějšími projevy, zdravicemi atp. Jeho zápisy v kronice jsou podrobné a mají velkou vypovídající hodnotu o tehdejších poměrech. Uměl svým psaným i mluveným projevem zaujmout. Mezi jeho nezapomenutelné zápisy v kronice patří ten, kterým vzdává hold svým umučeným a zabitým spoluobčanům, kteří padli za oběť nacistickému běsnění v době II. světové války. Vysoce kultivovaně a přitom velmi lidsky sepsaná vzpomínka učinila z Rudolfa Rybky kronikáře s velkým K.

„Rudínek“ , touto zdrobnělinou svého křestního jména byl mezi dlouhotřebováky běžně nazýván, zemřel o půl třetí v noci dne 13. prosince 1963. Na jeho hrobě je uvedeno, že zde leží dlouholetý kronikář obce. Patřil nepochybně k legendám naší obce. Svoji vzpomínku na umučené a zabité občany naší obce končí slovy : „… nechť naše trvalá, láska, vděk vlasti a národa ovívají nám jejich neznáme a opuštěné rovy doma i v chladné cizině – na něž kladu tuto kytičku vzpomínek.“ Dovolím-li si trochu upravit tuto závěrečnou větu, mohlo by mi vyjít zhruba toto: " Nechť náš trvalý vděk za Jeho odvedenou práci, ovívá nám známý Jeho rov, na nějž kladu s úctou k Jeho životu a odvedenému dílu tuto kytici vzpomínek."