Český král Václav I. (1230 – 1253) byl vychován po německu a tím odcizen svému národu. Do Čech povolal mnoho Němců. Vykázal jim k obývání podhradí župních hradů a udílel jim větších práv než Čechům, což tito velmi těžce nesli. Aby byli Němci ve svých sídlech jistějšími, ohradili podhradí zdmi a příkopy. Po příkladu jich začali i čeští pánové , bohatší zemané, hraditi. Místo dvorců, ve kterých dříve bydleli se svými poddanými, stavěli si pevné, zdmi a věžemi opatřené hrady na vysokých a těžce dostupných kopcích, jimž dávali německá jména a dle nich i sami sebe jmenovali. A tak v brzku bylo mezi českou šlechtou plno Švamberků, Rožmberků , Vartenberků, Sandberků , Landesberků atd. Nejvyšším úředníkem na hradě byl purkrabí.

I také menší zemani (vladykové, majetníci menších statků) postavili při svém dvorci pevnou věž  nebo jej obehnali příkopem naplněným živou vodou nebo obehnali celý dvorec vysokou zdí. Takto upevněný dvorec stal se tvrzí. Podobná tvrz stála též i u nás. Zeman byl povinen na rozkaz krále táhnouti s určitým počtem svých poddaných do boje a tak zajisté i naši milí předci často v bojích krváceli. Který zeman v bojích statečně si vedl, byl od krále pasován na rytíře a obdarován rytířským pasem. Jen rytíři a velmožové směli choditi na zemský sněm, který měl jen právo povolávati zemskou hotovost.