Jdi na obsah Jdi na menu

Robota v Dlouhé Třebové 1848

Kolonizátoři Dlouhé Třebové dobře vystihli výhodnou polohu místa pro zakládání selských usedlostí a tím i obce samé.

.

Na mírném sklonu k jihu obrácené náhorní roviny založili selské usedlosti s pruhy polí za humny, ukončené lesem a na opačné straně pokračováním pruhů luk od stavení po stráň k říčce Třebovce a za ní na stranu protější. Lidé tu usedlí věřili, že je domovina v údolí ochrání od větrných smrští, polomů a živelných neštěstí.

.

Dodnes usedlosti dlouhotřebovské stojí na základech a místech svých pradávných předchůdců, jako neklamný důkaz původního založení. Jen několik chalup na okraji, mlýn rybníkem, jakož i rychta, stály tu v lukách na rovině při Třebovce. Tvrz na příkrém ostrohu uprostřed dědiny dominovala krajince.

.

Ponenáhlu ze starých výměnků se osamostatňovaly chalupy s trochou půdy. Největší zastavení staré obce nastalo tu v letech 1788-1825, kdy na obecní a vrchnostenské půdě byla vystavěn a čp. 111 – 160. Ale původní část obce, vybudovaná na okraji náhorní roviny, zůstala z valné části nedotčena.

.

Zbytky panského dvora, jak byly zachyceny ve 20. letech minulého, respektive  20. století.Platy a roboty od dob nejstarších vykonávali dlouhotřebovští u hradu Lanšperka, kam obec v poměru poměru poddanském příslušela. V letech 1591 – 1592 vzniká tu z půdy bývalé tvrze výkupem tří sousedních statků a odkupem části půdy od rychty panský dvůr, u něhož potom dlouhotřebovští až do roku 1848 robotovali.

.

Podle register všech důchodů panství lanšperského, obnovených roku 1568, nekonali dlouhotřebovští žádných robot. Po způsobu míst okolních, vykoupili se z ní. Jejich roční povinnosti, platy a dávky byly tyto:

 

a)      O Velikonocích 12 plecí, tj. uzených kýt.

b)      O sv. Jiří úroku, tj. stálého ročního platu a za roboty 17 kop, 23 grošů a 3 denáry.

c)      Peněz kravských o sv. Jakubu 2 kopy, 28 grošů, 1 a půl den.

d)     Slepice – 71.

e)      Žita, ječmene, ovsa po 29 korcích, 3 věrtelů a 2 úborcích. Ovsa lesního 20 korců, 1 věrtel.

 

.

Legendární brána, kterou se ještě v nedávné minulosti vjíždělo na panská pole. Pamatují si ji celé generace dlouhotřebováků.O tuto každoroční povinnost se rozdělila celá obec. Tehdy bylo v Dlouhé Třebové 36 statků, 1 mlýn a 9 chalup. Dělba se konala podle pruhů, tj. staročeské výměry rolné půdy. 1 pruh se rovná cca 2 hektarům, 12 pruhů byl 1 lán. Jeden lán byl nynějších cca 70 korců.

 .

Tento předpis nebyl nikterak tíživý. Platil již před rokem 1568, ale není známo, jak dlouho platil po tomto datu. Není vyloučeno, že brzy potom byla ze statků a chalup vybírána daň domovní, zpravidla po 10-20 groších ročně a později i tzv. roční příspěvek (na válečné výdaje bojů s Turky) na každého poddaného asi 2 kopy grošů ročně.

.

Že ve válce třicetileté a po ní byly staré a mírné povinnosti, platy a dávky mnohonásobně rozmnoženy, je patrno z jejich úpravy roku 1780. Toho času bylo v Dlouhé Třebové 27 statků, 1 mlýn a 59 chalup.

 

1)      roboty koňské (tažné) 71 a půl dne v týdnu, 3.861 dnů za rok

2)      roboty ruční 104 dny za rok

3)      dodávky obilí: 1.570 kg žita, 1.612 kg ječmene a 2.745 kg ovsa

4)      stálý roční úrok 49 zlatých 47 krejcarů

 

.

Podle velikosti statku robotoval poddaný s jedním koněm 3 dny v týdnu, u větších s párem koní 2 ½ až 3 dny v týdnu. U šesti největších statků byla ještě povinná ruční robota 13 dní v roce. Podle velikosti statků řídila se dávka obilí a roční úrok.

.

Vlastníci 59 tehdejších chalup v Dlouhé Třebové byli rozděleni do dvou skupin. Chalupníci se zahradou, ale bez vlastních polí – skupina první, byli povinni 13 dny ruční roboty za rok. Chalupníci se zahradou a kouskem vlastního pole – skupina druhá, robotovali 26 dnů ruční roboty za rok. Těchto 59 chalup poskytlo vrchnosti 1.027 dnů ruční roboty za rok.

.

Mimo všech těchto zatížení, měli poddaní dlouhotřebovští i povinnosti k faře a školám v Ústí nad Orlicí a České Třebové. Západní polovina obce náležela k Ústí nad Orlicí, východní polovina k České Třebové.

 .

V naturáliích a platech bylo faře ústecké ročně poskytováno:

 

1)      80 svazků lněné příze

2)      477 kg žita, 464 kg ječmene

3)      9 žitných, tvarohem posypaných koláčů o posvícení

4)      na hotovosti 33 krejcarů

5)      1 zlatý a 0,5 krejcaru příspěvek na omastek

6)      tažnou a ruční robotu na farské půdě

 

.

Faře v České Třebové:

 

1)      87 ½  svazků lněné příze

2)      459 kg žita, 404 kg ječmene

3)      17 koláčů

4)      56 krejcarů na hotovosti

5)      2 zlaté a 19 krejcarů na omastek

 

.

Učiteli v Ústí nad Orlicí ročně 1 zlatý a 57 krejcarů na hotovosti. Učiteli České Třebové 3 zlaté a 34 krejcarů na hotovosti. Mimo to školník - organista  v České Třebové dostával ročně 32 snopů žita, 16 snopů ječmene a 16 koláčů.

.

Tak jako všude jinde i v Dlouhé Třebové byli všichni poddaní povinni vojenskými a zemskými kontribucemi, robotnými fůry, ve válkách „Winterkvartýry“ a výpalným, jakož i robotami obecními a mimořádnými.

.

Pro srovnání, jak v roce 1748, za dob starých „zlatých“ časů, plynul život na statku, uvádím zde příklad povinností na statku čp. 97, nyní manželů Pirklových:

 .

1.      robota tažná (koňská), s párem koní 3 dny v týdnu po celý rok, tj. 162 dnů

2.      robota pěší = 13 dnů za rok

3.      dávka obilí – všeho 640 kg

4.      stálý roční plat či úrok = 1 zlatý 51 ½ krejcaru

5.      faře českotřebovské roční dávka = 32 kg obilí

6.      faře českotřebovské = 5 svazků lněné příze

7.      faře českotřebovské příspěvek na omastek = 12 krejcarů a 1 koláč

8.      českotřebovské škole = 5 krejcarů

9.      školníku – organistovi tamtéž = 3 snopy obilí a 1 koláč

10.  kontribuce vojenské a zemské, robotní fůry, roboty obecní, mimořádné

11.  výměnek rodičům

12.  podíly sourozencům

13.  nemoci, neúroda, požáry, zdechlý dobytek, obnova fundus intructus atd.

 .

Tehdy bylo u statku čp. 97 rodiny Pirklových: jitro zahrady, 29 jiter polí, 3 jitra luk, 22 jiter lesů, 2 koně, 4 krávy a 3 jalovice.

.

A život na chalupě? Zde je ukázka života na chalupě čp. 89, vlastník Karel Jiroušek:

 .

1)      26 dnů ročně ruční roboty

2)      stálý plat vrchnosti ročně = 4 krejcary

3)      stálý plat faře českotřebovské ročně = 3 krejcary

4)      stálý plat školníku – organistovi tamtéž ročně = 3 krejcary

5)      ostatní povinnosti jako u statku čp. 97 v poměru rozlohy.

 .

V roce 1748 bylo u jmenované chalupy jen 49 arů pozemků, bez dobytka.

.

Aby se chalupník se svou rodinou uživil, dřel se sedlákem nebo na panském. Tehdy stál strych obilí 1 zlatou, 20 krejcarů. Kráva stála 6 – 12 zlatých. Dělník si vydělal 5 – 6 krejcarů za den. 60 krejcarů = 1 zlatý.

.

Vyvazovací poplatky usedlosti v Dlouhé Třebové z 6. března 1850 jsou o mnoho vyšší než tytéž poplatky v Kerharticích.  Jestliže zde zaplatil bývalý poddaný 40 – 60 zlatých, zaplatil zemědělec v Dlouhé Třebové 250 – 350 zlatých. Oproti tomu vyplatil-li se chalupník v Kerharticích 4 – 8 zlatými, vyplatil se každý chalupník dlouhotřebovský pouhými 10 krejcary. Tento nápadný rozdíl se dá vysvětlit jedině tím, že poddaní sedláci na panství brandýském, kam Kerhartice náležely, platili o mnoho vyšší úrok, tj. stálý plat, než v Dlouhé Třebové na panství lanškrounském.

.

Dlouhá Třebová je místem mnohých starých rodů, věrných půdě a selství. Z pokolení na pokolení, po staletí a nepřetržitě kypří tu potem a krví rodnou hroudu potomci jednoho a téhož rodu:

 .

Pirklů na čp. 97 (k roku 1918 – již 281 let)

Morkesů na čp. 13 (k roku 1918 – již 268 let)

Rybků  na čp. 28 (k roku 1918 – již 254 let)

Kašparů na čp. 42 (k roku 1918 – již 246 let)

Šoubů na čp. 12 (k roku 1918 – již 240 let)

Kubištů na čp. 70 (k roku 1918 – již 239 let)

Kovářů na čp. 57 (k roku 1918 – již 230et)

Rybků na čp. 25 (k roku 1918 – již 228et)

 .

Také rod Doubrouckých hospodaří v Dlouhé Třebové k roku 1918 již 212 let, rod Peterků a Peterců již 202 roky (stav k roku 1918), rod Kašparů z druhé větve již 197 let (1918), rod Fišarů již 195 let (1918), rod Mikešů již 175 let (1918) – a jiní pro sebe a svoji rodinu, pro své spoluobčany v obci, kraji, zemi, republice.

.

Čerpáno z pramenů od autora Jindřicha Nygrína (1890 – 1962) – vlastivědného pracovníka, archiváře, pracovníka Městského muzea v Ústí nad Orlicí a v neposlední řadě i veřejného činitele. Nad výše uvedenou tématikou bádal a své závěry představil veřejnosti v roce 1918, kdy se připomínalo 70. výročí od zrušení roboty v českých zemích.

Obrázky pocházejí z obecního archivu obce Dlouhá Třebová:

 .

Obrázek č. 1 – zachycuje vizáž zbytku panského dvora, jak byly zachyceny ve 20. letech minulého, respektive 20. století.

Obrázek č. 2 – na něm můžeme vidět „legendární“ bránu, která stávala při panském dvoře a kterou se ještě v nedávné minulosti vjíždělo na panská pole. Pamatují si ji celé generace dlouhotřebováků.

.