Na to stali se pány župy litomyšlské a libické Vršovci – které teprve roku 1108 stihla pomsta. Téhož roku chtěl Jindřich V., císař římský, rozšířit panství své o Uhry  i vydal se za tou příčinou na výpravu do naší země a vyzval Svatopluka, knížete českého (1107 – 1109) na pomoc. Svatopluk nelenil a vypravil se honem přes Moravu na Slovensko. U Prešpurku (dnes Bratislava, pozn.aut.) spojil se s kmotrem svým. Svatopluk odcházejíce z Čech, nechal tu za správce zemské Vršovce Mutinu a župana Vacka. Nepřítomnosti knížete v zemi využil spojenec uherského krále Boleslav Chrabrý, král polský a učinil vpád do země České. Vojsko jeho porazilo Mutinu a Vacka, kteří se byli kdesi na hranicích postavili a poplenili tři župy ve východních Čechách. Vacek, aby vinu ze sebe svrhl, poslal o tom ihned posla ke Svatoplukovi do Uher a svaloval veškerou vinu na Mutimu, o němž tvrdil, že prý úmyslně králi polskému poraziti se dal.

Svatopluk dozvěděv se o tom, spěchal s vojskem do Čech. Přijeda na konec lesa u Litomyšle, byl od Vacka a Mutiny uvítán, načež nedaje hněvu na sobě znáti, s nimi na Mutinův hrad Vratislav , as hodinu od Vysokého Mýta  - se odebral, by tu přenocoval. Druhého dne povolal Svatopluk do hlavní síně hradu Vratislavského všecky pány a rytíře svého průvodu a pronesl nad rodem Vršovců výrok smrti, jenž přítomným katem ihned byl vykonán. A tak sťat byl Mutina a jeho dva synové, pak Vršovci Vnislav a Domaslav.

Na to velmožové čeští Vakula, Heřman a Krása vzedmuvše na koně na hrad Libici odjeli, tu pak bratra Mutinova Božeje a jeho syna Bořitu zavraždili. Tak vyhuben byl rod slovutný, jenž byl povždy rozhodně a neústupně – slovanským, ale pro zločiny jim přičítané důkazův se nedostává. Zabavenými statky Vršovců rozmnožily se statky koruny české.