V katolické církvi je obyčej, že chodí procesí či průvody lidí na poutě do blízkých i vzdálených míst, aby tam sobě před obrazem matky Boží nebo jiného svatého svému hříšnému srdci ulevili a snad odpuštění hříchů na Bohu vyprosili.
Podobně činili od pradávna i obyvatelé zdejší. Vycházeli od kříže uprostřed obce a k němu se z pouti zase vraceli, dobrořečíce Bohu za šťastné navrácení. Při takových pobožnostech zatoužili vždy po nějaké kapličce, v níž by se pokojně pobožnosti oddati a někdy i před nepohodou ukrýti mohli. Tato touha po kapli zvyšována byla ještě velikou vzdáleností obou farních kostelů, pro kterou v zimě nebo za nepohody byli nuceni služby boží zanedbávati.
Proto již na úsvitě 19. st. horlivější katolíci pečovali o vystavení nějaké modlitebny čili kapličky. Svědčí o tom dosud v lidu zachované ústní podání, dle kterého byl již na kapličku kámen z lásky nalámán ke staré zvonici dopraven. Ale když se pro nedostatek peněz ke stavbě nepřikročilo, bylo kamene použito r. 1804 ke stavbě ovčína při zdejším knížecím dvoře.
Ale tímto prvním nezdarem dobrá myšlenka nezanikla. Josef Rybka, starý a věrohodný rolník čís. 47 dotvrdil pisateli kroniky, že v r. 1830 lámal se opět z lásky kámen pod cestou u čís. 3 na kapličku, která se měla stavěti v místě nynější zvonice. Avšak i nyní bylo jen několik snad nemajetných horlivců a žádných peněz. Nalámaného kamene použito později ke stavbě plotu okolo obecní louky u školy. A celá věc odpočívala zase 20 let.
Teprve v roce 1855 zemřelý (11. února) Antonín Kaplan, 49 roků starý, svobodný a neduživý výměnkář na statku čp. 36,1) na smrtelné posteli usoudil, že k provedení takové myšlenky je zapotřebí především peněz. Proto ve své závěti ustanovil, aby jeho otcovského podílu 30 zl. na čísle 36 knihovně pojištěného užito bylo po jeho smrti za základ k fondu pro vystavění modlitební kaple v Dlouhé Třebové.
To se také stalo dne 1. ledna 1858. Při projednání pozůstalosti po Ant. Kaplanovi bylo oněch 30 zl. připsáno v pozemk. knize fondu pro vystavění kaple v Dlouhé Třebové a Václav Pirkl, tehdejší držitel statku čís. 36 byl povinen platiti z nich od 1. ledna 1858 5% úrok do založené zvláštní pokladnice pro vystavění modlitební kaple v Dlouhé Třebové, která vešla v život dne 1. ledna 1858. Spravovala ji obec.
Dne 1. ledna 1859 složil Václav Pirkl dluh tento i ročním úrokem v obnosu 31,50 zl. obci.
Do takto založené pokladny sbírány a ukládány peníze nejrůznějším způsobem. Do ní plynuly dobrovolné dary při různých příležitostech jako procesích, při uzavírání sňatků, při přijmutí za souseda, při vystěhování z obce (zvláště do Ameriky), odkazy, pokuty, majetníky pozemků nevybrané peníze z pronájmu honitby apod.
Podrobný účet příjmů je v pokladní knize vedené od 14. července 1859. Chtěl jsem v této knize zvěčniti dárce největších obnosů, ale věru nevím, kdo by tu spíše měl být jmenován, zda kníže Jan Lichtenstein s darem 1.400 zl., nebo chudý kominík z Ústí s opětovaným darem 1 zl. Proto v té příčině odkazuji čtenáře na onu památnou pokladní knihu, která jmény dárců a jich pohnutkami k daru čtoucího až k slzám pohne. Jen člověk s ledovým srdcem mohl by klidně číst, že dne 7. září 1864 daroval neznámý muž s dopisem p. představenému (za vytlučené okno) 3 zl. 25 kr. nebo že dne 5. 7. 1867 zaslal neznámý dobrodinec ve psaní 40 zl.
Abych ukázal, jaké zanícení náboženské ovanulo některé dobré (a snad i kajícné) duše, uvedu aspoň některé dary z prvých dvou roků.
V r. 1844 stavěla se zde dráha. Při kopání navážky na železniční násyp při statku čís. 57 nalezl Ant. Vávra, nádeník z téhož statku, v zemi hrneček se stříbrnými starými českými groši. Vávra Ant. prodal groše a z utržených peněz dal 5 zl. Frant. Kovářovi, tehdejšímu hospodáři na tom gruntě, jenž je odevzdal obec. úřadu, aby je k jakémukoli účelu použil. Peníze tyto ležely u obce 14 let. Po založení fondu pro vystavění kaple dány tyto peníze dne 1. 1. 1858 s ročním 5% úrokem do této kapelní pokladny.
Dne 1. ledna 1858 darovali veškeří gruntovnici celý obdržený úrok z kontribučenského fondu v obnosu 137.08 zl.
Dne 19. ledna 189 vyplatila Tekla Schaarová, vdova po dne 27. 12. 1857 zemřelém manželi Josefu Schaarovi a zdejším bývalém učiteli, jím odporučený obnos s ročním 5% úrokem v obnosu 26.25 zl.
Dne 14. července 1859 dal Jos. Cejnar, rolník čís. 93, do pokladny dobrovolný dar 63 zl. za to, že mu byl v čís. 93 povolen šenk.
Dne 14. července 1859 dal Václav Renčín, rolník čís. 54, k uctění památky svého zesnulého otce 105 zl.
A tak to jde dále.
Do konce roku 1867 nashromážděno 3.249,73 zl.
Velikou zásluhu o tento obnos má zvláště Jan Hubálek, učitel zdejší, jenž při sepisování posledních vůlí každého o dárek na stavbu kaple vlídně poprosil. Týž také až do své smrti v roce 1878 pokladnu i knihu vedl. Velice jej v tom, zvláště v opatřování peněz, podporoval pan František Sršeň, starosta od r. 1862 – 1868.
Za obnos výše uvedený chtěli již oba jmenovaní mužové vystavěti kapli. V roce 1867 dali zhotoviti p. Josefu Vulcovi, mistru zed. v České Třebové plán, jejž na poč. r. 1868 předložili valné hromadě občanstva, aby jej přijala a rozhodla, že se má ke stavbě přikročit. Dle svědectví p. Jos. Rybky, rolníka čís. 47, byla schůze velmi bouřlivá, neboť on a i mnozí jiní rolníci stavbě odporovali pro nedostatek peněz. K Josefu Kovářovi, rolníku čís. 31, pravil František Sršeň: „Tobě budou ještě děti vyčítat, žes byl proti vystavění kaple.“ A nic se nevyjednalo.
Při rozchodu zvolal Jan Rybka, chalupník čís. 180 : „Když se toho sedláci bojí, dejme se do toho my chalupníci a podruzi!“ A dali se! Učitel Jan Hubálek a starosta Frant. Sršeň z přílišné horlivosti neuvážili vážných námitek na schůzi přednesených a počali stavět. Zpočátku bylo láskařů dost, ale v krátkosti stavební horečka tak klesla, že sehnali lidi jen za peníze. Základy stavěly se po tři roky: 1868 – 1870. V r. 1868 počalo se pracovat 29. září.
Vykopání základů, nalámání části kamene, přívoz kamene, dříví a vápna stalo se z lásky. Vše ostatní se platilo. Dříví nakoupeno za 412 zl.
Před stavbou na konci r. 1867 bylo peněz na kapli 3.249,73 zl.
V roce 1868 přibylo nové jmění 344.72 zl.
V roce 1869 – 318.70 zl.
V roce 1870 – 197.08 zl.
Takže na konci r. 1870 mělo býti peněz 4.110,23 zl.
Ale dle knih bylo jen 2.524,94 zl.
Takže stavba základů i s dřívím stála 1.585,29 zl.
Zásoba dříví (trámů a prken) a kamene byla v roce 1873 prodána a utrženo za vše 645,94 zl.
Takže vystavění základů stálo 939.35 zl.
Kromě olše, jež byly na obec. pozemcích skáceny a do základů zaraženy nebo položeny a kromě práce, která z lásky vykonána byla.
Když dále nechtěl nikdo na stavbě zadarmo ani prstem hnouti, poznali pozdě oni v předu jmenovaní horlivci, že neznají svého lidu. A v další práci se ustalo. Za to tím horlivěji sbírány peníze. Na konci r. 1789 bylo pohromadě již 7.272,36 zl.
Aby se rychleji opatřovaly prostředky na konečné postavení kaple, zřízen byl k tomu účelu „ Spolek pro vystavění kostela v Dlouhé Třebové“ na základě stanov, jež c. k. místodržitelství dne 24. ledna 1880 schválilo.
Dne 25. března 1880 konal spolek první valnou hromadu, na které zvolen první správní výbor devítičlenný:
Předsedou zvolen František Velínský, zdejší řídící učitel.
Místopředsedou zvolen František Sršeň, rolník čp. 105.
Pokladníkem zvolen Antonín Štancl, chalupník čp. 68.
Jednatelem zvolen Josef Šár, chalupník čp. 183.
Představenstvo obce odevzdalo jmění 7.272,36 ½ zl spolku a ten založil dne 1. ledna 1880 novou pokladní knihu. Spolek prosil nyní různé majetné osoby o podporu, takže jmění narostlo do konce roku 1890 na 14.491,52 zl. a do konce r. 1900 na 58.459,84 zl.
Mezi dobrodinci, kteří na stavbu přispěli, sluší zde jmenovati Josefa Kaplana, farmáře (rolníka) v Owatoně v Americe, rodáka dlouho-třebovského, bývalého majetníka statku čís. 36 a bratra Antonína Kaplana, jenž položil základ k fondu pro vystavění modlitební kaple. Zaslal spolku v březnu 1892 směnku na 2000 zl., za kterou banka Muron (?) v Praze vyplatila 1995.78 zl, a kteréž pokladník spolku dne 15. března 1892 přijal.
Dle stanov má spolek členy zakládající, kteří dávají jednou provždy 10 zl., přispívající a čestné.
Členové přispívající rozděleni jsou ve 3 třídy:
I. třída s ročním příspěvkem 52 kr.
II. třída s ročním příspěvkem 12 kr.
III. třída s ročním příspěvkem 8 kr.
Do konce r. 1900 přihlásilo se 21 zakládajících členů. V roce 1880 bylo přispívajících členů:
I. třída – 87
II. třída – 28
III. třída – 8
V roce 1890
I. třída – 17
II. třída - 16
III. třída - 4
IV.
V roce 1900
I. třída – 4
II. třída – 11
III. třída – 0
Předsedy spolku byli:
25. 3. 1880 – František Velínský, řídící učitel zdejší
8. 7. 1891 – František Sršeň, rolník čís. 105
10. 7. 1898 – Václav Hác, rolník čís. 9
Pokladníky spolku:
25. 3. 1880 - Antonín Štancl, chalupník čp. 68
10. 7. 1899 – František Kovář, mlynář čp. 32
8. 7. 1905 – Josef Peterec, rolník čp. 191
Jednateli spolku:
25. 3. 1880 – Josef Šár, chalupník čp. 183
10. 7. 1887 – František Kovář, mlynář čp. 32
10. 7. 1889 – František Renčín, chalupník čp. 95
8. 7. 1901 – Antonín Šouba, rolník čp. 12
10. 7. 1904 – Jan Braun, učitel zde
5. 8. 1909 – František Kašpar
V roce 1903 vzrostlo jmění spolku na 63.000 K a tu se již mohlo pomýšleti na stavbu kostela. Proto dal spolek vyhotoviti nové plány na kostel panu Frant. Brázdovi, staviteli v Zábřehu, který se nabídl, že plány zdarma vyhotoví.
Plány byly c. k. místodržitelstvím v Praze r. 1904 schváleny. Na to byl v denních listech vypsán konkurz na stavbu kostela. O stavbu hlásilo se 5 stavitelů podáním oferty. Výbor spolku pro vystavění kostela všecky nabídky náležitě prozkoumal. Pak sneseno, aby stavba zadána byla projektantu panu Brázdovi za celkový obnos 59.450 K.
Na zdokonalení klenby železnou sítí přidáno cca 700 K, takže pan Brázda dostal celkem 60.150 K. Vnitřní zařízení pracovali (za cenu):
Arnošt Diepold, zvonař v Praze, pracoval velký zvon (za 1.100 K), malý zvon (za 145 K) = 1.245 K
Josef Bednář, truhlář a řezbář v Ústí nad Orlicí, pracoval velký oltář, 2 postranní oltáře, kazatelnu, lavice za 5.000 K.
Varhany dodal Antonín Mölzer, varhanář v Kutné Hoře za 3.007 K.
