V první polovici 18. století počaly některé vrchnosti v Čechách nutiti své poddané, aby za příznivějších let zakládali zásoby obilní, z nichž by se jim potom v nouzi dostalo podpory, aby tak vrchnosti samy ze svého je podporovati nemusely.

Císařským patentem ze dne 9. června 1788 zavedla se tato instituce jako povinná. Článek 4 tohoto patentu nařizuje, aby každý poddaný, který má ornou půdu ze čtyř druhů obilí: pšenice, žita, ječmene a ovsa, třetí díl toho, čeho obyčejně na zimní a letní setbu o zrní každého druhu potřebuje, odvedl na sýpku panskou (jíž špejchar říkali). Hospodáři zdejší odváděli obilí na sýpku v Lanškrouně. Byl to čtyřpatrový o samotě stojící dům s malými okénky, jenž dosud stojí. Ze zásob těch se obilí potřebným rolníkům buď půjčovalo, buď v čase nouze zdarma udělovalo. Během let se zásoby tak zveličily, že se musilo přebytečné obilí prodati. Z utržených peněz založeny kontribučenské obilní fondy peněžní. Správu fondů vedly do roku 1848 úřady patrimoniální. Po jejich zrušení v roce 1848 vedly správu berní úřady.

Po zavedení samosprávy roku 1849 oznámila císařská vláda zemím, že se mají sýpky zrušiti, avšak peníze že se nesmí rozděliti podílníkům, nýbrž že se musí přidati ke kontribučenským peněžním fondům.

Sýpky obilné byly v Čechách zrušeny zákonem ze dne 9. července 1863, jímž také ustanoveno, že se ze všech peněz za obilí získaných založiti mají kontribučenské záložny. Zařízení těchto záložen obsahoval zemský zákon ze dne 6. srpna 1864. V celých Čechách bylo 894 kontribučenských záložen čili půjčoven. Namnoze vedly jejich správu berní úřady dále jako na Ústecku.

Konečně dle zemského zákona ze dne 22. března 1886 došlo ke sloučení fondů dle okresů a tak povstalo v celých Čechách 165 okresních hospodářských záložen, jež mají právo vklady přijímati. Na Lanškrounsku a Ústecku ke zřízení hospodářské záložny nedošlo, ale bylo již v roce 1867 zemským výborem ku žádosti okresního zastupitelstva v Ústí nad Orlicí povoleno, že se může kontribučenský fond peněžní rozděliti dle poměrů daní mezi jednotlivé obce. Dlouhá Třebová dostala téhož roku z tohoto fondu 930.32 K, jež si jakožto kmenové obecní jmění vypůjčila na stavbu školy v roce 1869.

Zemský výbor Království Českého vynesením ze dne 16. listopadu 1900 číslo 83.714 nařídil, aby jmění kontribučenského fondu peněžního odděleně od jmění obecního bylo spravováno a aby každoročně účty fondu toho dle §13. zákona ze dne 7. července 1864 č. 26 z. z. k veřejnému nahlédnutí v obci vyloženy byly.