Jdi na obsah Jdi na menu

Historie místního divadla

Z dostupných pramenů se dozvídáme, že první divadla se v naší obci začala objevovat na konci 19. století. Pan Vladimír Morkes ve své zprávě o činnosti divadelních ochotníků v Dlouhé Třebové uvádí - cituji : „ První zachovalý plakát ze 6. srpna 1882 oznamoval, že studenti z Dlouhé Třebové sehrají dvě aktovky.“ Respektive hry o jednom aktu. Názvy zněly : Studenti v nesnázích a Tři milenky najednou. Divadelní představení se hrálo v hostinci pana Jana Vychánka.

 

12. ledna 1890 založil v Dlouhé Třebové spolek divadelních ochotníků František Velínský, řídicí učitel zde.

 

Z této zprávy se také dozvídáme, že nejenom ochotníci se starali o divadlo, nýbrž i ostatní spolky, jako např. Sbor dobrovolných hasičů. Své první představení sehráli místní hasiči 25. 12. 1897.

 

Velký pokrok v divadelní činnosti dlouhotřebovských přinesl rok 1903. Ve výše uvedeném roce byl v Dlouhé Třebové založen místní odbor Národní jednoty severočeské. Národní jednota severočeská byla spolkem, starajícím se o vzdělávání našich obyvatel, nejenom prostřednictvím osvětových přednášek na různá témata. Hájila zájmy českých obyvatel v poněmčených oblastech, dbala na to , aby nebyly zapomínány velké tradice našeho národa v době, kdy nebylo snadné je připomínat - a byla v lidech pěstována láska k vlastnímu národu. Aby platilo co Čech - to uvědomělý vlastenec.

 

Dlouhá Třebová byla první venkovskou obcí na Ústeckoorlicku, kde byl odbor N.J.S. zřízen. Ustavující valná hromada odboru se konala 11. října 1903. K tomuto dni se do odboru přihlásilo 70 osob a byl zvolen první výbor o 9 členech, kterými byli : František Kovář – mlynář, Václav Hác – rolník, Jan Hýbl – řídící učitel, Antonín Mikeš, Jan Braun, Jan Fišar, Josef Štancl a Alois Veselý. Z tohoto výboru bylo dále zvoleno předsednictvo, které tvořili : Jan Hýbl – předseda, Jan Braun – jednatel, Václav Hác – pokladník.

 

Již 8. listopadu 1903 se koná výborová schůze, kde předseda Hýbl vystupuje s emotivním projevem, ve kterém vybízí k opětovnému znovuoživení divadelní činnosti v naší obci. A výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. První divadlo pod patronací nového odboru bylo sehráno ještě v témže roce, přesněji řečeno 25. prosince 1903. Bohužel se mi nepodařilo zjistit o jakou hru se jednalo. Je však jisté, že režii měl sám Jan Hýbl a nápovědu obstarával Václav Hác.

 

Odbor se nespecializoval pouze na divadlo, byť na vlastní náklady nechal pořídit nové jeviště, kulisy a zadělal tak na další úspěšné rozvíjení ochotnického divadla v naší obci, ale například za rok 1906 uspořádal mimo dvou divadelních představení také dvě přednášky, které nesly název „O třech divech světa“ a „O chovu hovězího dobytka“. 7. února 1906 uspořádala N.J.S. pro své členy a sympatizanty hojně navštívený ples.

 

Jeviště s kulisami nevyužíval však pouze divadelní odbor N.J.S., ale i ostatní spolky. Od N.J.S. si divadelní inventář pronajímaly např. Sokol, Orel či žactvo z místní obecné školy apod.

 

Činnost N.J.S. i ostatních spolků v obci paralizoval atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda D´Este a následné vypuknutí první světové války v létě roku 1914. Spolková činnost byla obnovena po skončení světového konfliktu v roce 1918.

 

Samotný místní odbor N.J.S. se ke své první poválečné schůzi sešel 15. ledna 1922 a hlavním programem setkání bylo obnovení spolkové - a tím pádem i divadelní činnosti. Prvním poválečným předsedou byl zvolen pan Josef Štancl (čp.110), pokladníkem Jan Morkes (čp.57) a jednatelem Rudolf Kovář (čp.75). 

 

V roce 1922 se ve výboru již objevuje postava Václava Fajta, legendy dlouhotřebovského ochotnického divadla, který bude později společně s bratrem Prokopem symbolizovat zlatou éru v dějinách našeho ochotnického období. V témže roce byly zakoupeny nové jevištní dekorace od českotřebovského divadelního spolku Hýbl.  Sestávaly ze třech selských světnic, třech pokojů, lesa, návsi, parku, zámecké síně, žaláře – v ceně 9.000 Kč.

 

Dlužno připomenout, že v roce 1922 měl odbor N.J.S. 134 členů.

 

Divadelní činnost se rozjela na plné obrátky. Divadelní odbor N.J.S. sehrál v dobách své největší slávy až 10 představení za rok. Hrálo se u příležitosti nejrůznějších výročí.  Např.  28. říjen, narozeniny prezidenta Masaryka, samozřejmostí byla představení o Velikonocích, Vánocích apod. Navíc k tomu musíme přičíst divadelnický ples a velmi vydařené silvestrovské revuální večery, které rok co rok přilákaly velký počet návštěvníků od nás i z okolí.

 

Divadlo se v tuto dobu hrálo v sále na Rychtě, kde se poprvé hrálo již 25. března 1908. Jenom v roce 1934 to byly tyto hry : Gajerovy děti, Idyla z letního bytu, Za hokynářským krámem, Na horské faře, Újezdské kasárny, Naše tchyně odzbrojuje. Již z tohoto - namátkou vybraného dramaturgického plánu - lze vytušit, že se zdejší ochotníci opravdu činili. A o tom, že jim to šlo, vypovídají snad nejvíce výtěžky z divadel, které šly často do tisícových hodnot. Tak např. za rok 1934 byl čistý zisk z divadel 1173 Kč. A vezmeme-li, že se pohybujeme v době hospodářské krize, jedná se o báječný výdělek.

 

Ochotníci působili pod hlavičkou N.J.S. do roku 1939, kdy se však vlastenecky a výhradně pročesky orientovaný spolek stal trnem v oku nové vládní administrativě, která se musela těžce smiřovat s odstoupením našeho pohraničí do správy fašistického Německa a byla velmi citlivá k veškerým záležitostem, které mohly působit vůči Němcům provokativně. Je jasné, že tento politicky angažovaný spolek, který vždy hájil zájmy českých lidí v Sudetech, ale i v jiných oblastech naší země, tak působil. N.J.S., která vždy pevně hájila zájmy českého národa v dobách Rakouska- Uherska i 1. čs. republiky, náhle vyšla z módy. Proti jejímu fungování v naší obci a v republice jako takové se začaly ozývat i hlasy dlouhotřebováků. A ono se není čemu divit, vždyť již v říjnu 1938 byly zabrány Hylváty jako říšské území a všichni již s hrůzou předjímali co přijde. Realita pak jistě předčila i ty nejhorší prognózy.

 

Bylo nutné jednat. Výbor odboru N.J.S. v Dlouhé Třebové se rozhodl v důsledku změněných poměrů zrušit divadelní odbor při N.J.S. a „osiřelým“ ochotníkům doporučil, aby si ustanovili nový, samostatný a apolitický  divadelní spolek v naší obci. Bylo to jediné možné řešení, jak zachovat ochotnickou tradici v naší obci.

 

Sama N.J.S. se dokázala částečně přetransformovat a její činnost pokračovala i po okupaci zbytku českého území německými vojsky 15. března 1939. Její činnost zanikla teprve v květnu 1942 - v období tzv. heydrichiády, která byla reakcí fašistických agresorů na zavraždění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.V roce 1939 tedy vzniká nový ochotnický divadelní spolek, jehož budoucí členové se scházejí na ustavující schůzi 22. února na Rychtě.

 

Schůzi zahájil člen přípravného výboru Václav Fajt, který v úvodní řeči shrnul všechny důvody, které vedly k ustavení samostatného spolku. Z jeho řeči cituji : „Následkem změněných poměrů v naší zemi, blízkosti říšských hranic a nepřízni obyvatelstva k N.J.S., bylo přikročeno k likvidaci našeho dosavadního spolku pod hlavičkou N.J.S. Jest tedy třeba zorganizovat samostatný, nepolitický spolek, ve kterém by se sešli všichni naši ochotníci bez rozdílu, doposud rozvátí v divadelních odborech různých spolků.

 

Povedlo se. V onen únorový den spatřil prvně světlo světa Spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl Dlouhá Třebová. Za členy prvního výboru byli zvoleni : Fajt Václav – předseda a kronikář, Kovář Engelbert – místopředseda, Fajt Prokop – režisér a garderobier, Dobrovský Otakar – pokladník, Slezák Ladislav ml. – jednatel a matrikář, Rybka Václav – knihovník, Dobroucký František – hospodář, Pešorna Jan, Pirkl Rudolf, Kašpar Jaroslav, Vacek B. Mezi členy prvního zvoleného výboru byly také dvě ženy a sice Morkesová Vlasta a Stránská Zdenka. Náhradníky : Pirkl Jan, Kovář B., Šmíd Rudolf, Pirklová Růžena.

 

Začala nejslavnější éra dlouhotřebovského divadla. Pod duchovním vedením bratrů Václava a Prokopa Fajtových, kteří společně s ostatními dokázali převést na naše vesnické jeviště hry všech žánrů, komedie, tragedie, dramata, operety. To vše za nadšeného zájmu a podpory svých spoluobčanů.

 

Náš Divadelní spolek ochotníků J.K. Tyl přečkal i nejhroznější období našich novodobých dějin, tedy druhou světovou válku a okupaci naší země fašistickým Německem. Byť byly stále více znatelné zásahy úřední moci do repertoáru našich ochotníků, hrálo se pořád a humor naše amatérské herce neopouštěl. Ani v nejtemnějších údobích této jinak kruté doby. Dokazuje to i níže uvedená báseň, kterou věnovali ochotníci svému předsedovi a dlouholetému „zasloužilému divadelníkovi“ Václavu Fajtovi.

 

Tato báseň spojuje osudy Václava Fajta s osudem našeho národa. Jednotlivé sloky nepředstavují pouze jednu etapu v životě Fajta, ale vypovídají i o historických událostech, kterých byl Václav Fajt současníkem. V závorce proto uvádím roky, kdy se popisovaná událost stala.

 

Vážení ochotníci spolku J. K. Tyl !!

Připijme na zdraví Václavu Fajtovi,

by ještě dlouho mezi námi byl.

 

Sto-padesát vystoupení, pěkná řádka her -

za prachy, který jsi vydělal

bys mohl jet nejmíň do Tater.

 

Jistě sobě nepomyslel, že režisérka

Rybková Fanda - plná elánu,

ti nandá úlohu Divíška.

 

Však ona dobře věděla, která úloha by ti sedla.

Sehrát ji byl velký um -

by spokojeno bylo publikum.

 

Vzpomeň si dnes hochu zpátky,

když na jevišti jsi prvně stál -

nad námi císař pán Franc Josef ještě panoval.

 

Ten když umřel, (1916)

byl v celé říši velký bol a také u nás na jevišti

pil se jen alkohol.

 

A když pak přišel náš svobodný stát a divadla (1918 – 1938)

se zas mohla hrát -

Václav Fajt to byl

jenž režii do svých rukou uchopil.

 

Až náhle krok zůstal stát  (MOBILIZACE 1938)

a mnohý z kamarádů za vlast

musel jíti bojovat.

 

Nebylo však třeba jejich sil,  (MINICHOV 1938)

neb starý lord Runciman

bez nás mír zařídil.

 

A když poté pan Hácha do Berlína jel - (BŘEZEN 1939)

tu mnohý z Čechů mu přes držku

nafackovat chtěl.

 

Dneska po letech mnohý z nás by se za něho pomodlil,

že aspoň protektorát

pro nás tenkrát vysoudil.

 

Ale i kdyby nad námi německý orel 100x

vytáhl dráp -

my budem vždy česky a pro Čechy divadlo hrát !!!

 

Zdráv buď náš předsedo

a šetři svých sil do druhé sto-padesátky.

Všechno nejlepší přeje

Spolek ochotníků J. K. Tyl.

 

Působení Divadelního spolku J. K. Tyl jako samostatného sdružení končí na prahu roku 1951. V důsledku reorganizace poměrů, které vyvolal únorový puč komunistů v roce 1948, bylo nutné, aby byl spolek sloučen se zdejší Osvětovou besedou. 

 

V souvislosti se sloučením s Osvětovou besedou proběhl 7. ledna 1951 pěkný ceremoniál, při kterém tehdejší předseda ochotnického spolku Václav Rybka vyzdvihl zasloužilé členy spolku a vyjádřil jim vděčnost za dlouholetou a přínosnou činnost směřující k rozvoji divadelnictví v naší obci. Uznání se dostalo např. Englbertu Kovářovi, Rudolfu Pirklovi za 40 let činnosti, Ladislavu Slezákovi za 38 let, Rudolfu Kovářovi za 37 roků a Janu Kovářovi, Prokopu Fajtovi, Františce Rybkové, Rudolfu Rybkovi za 32 roků neúnavné činnosti. Uznání se toho večera dostalo ještě jednateli spolku Františku Sýkorovi, herci Františku Štěpánkovi a hospodáři Bedřichu Špatenkovi.

 

Někteří naši ochotníci byli za své zásluhy vyznamenání odznaky J.K. Tyla (zlaté, stříbrné), což je dodnes vnímáno jako prestižní ocenění pro ochotnického herce.

 

Ovšem jednou spadne opona naposledy. V případě našich ochotníků se tak stalo v roce 1965, kdy sehráli hru s propagandistickým motivem „Boženka přijede“. Nutno říci, že Boženka byl traktor a tato inscenace byla na hony vzdálena mistrovským kusům, se kterými jsme se zde setkávali  v dobách největší slávy místní ochotnické scény.

 

Věřme , že opona za představením místních ochotníků nespadla definitivně, ale to ukáže čas….