V loňském posledním čísle našeho Zpravodaje jsem připomněl 400. výročí bitvy na Bílé hoře. Letos v červnu vzpomínáme 400 let od chvíle, kdy vítězové nekompromisně zúčtovali s poraženými. Trestní tribunál, kterému předsedal kníže Karel z Lichtenštejna, byl neúprosný. K smrti bylo odsouzeno celkem 30 rebelů. Dva šlechtici dostali na popravišti milost a Martin Fruwein z Podolí, který v době stavovského povstání vedl zemské desky, před exekucí spáchal skokem z Bílé věže do Jeleního příkopu sebevraždu. U příležitosti tohoto smutného výročí o něm Česká televize vysílala hraný dokument.

        Staroměstské náměstí se od 5. hodiny ranní v pondělí 21. června 1621 stalo místem krutého představení, které doposud v našich dějinách nemělo obdoby. Pořadí 27 popravených mužů odpovídalo jejich společenskému postavení: první vyšel  z útrob radničního sklepení Jáchym Ondřej Šlik, pak následovali další dva pánové – Václav Budovec z Budova a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Po nich následovalo 7 rytířů (jako první 86. letý Kašpar Kaplíř ze Sulevic) a 17 měšťanů. Panovník považoval královská města za svůj majetek a jejich zrada byla potrestána přísněji než u pánů a rytířů. Měšťané také většinou nedisponovali mocnými přímluvci, kteří by dokázali tresty zmírnit. Nejznámějším z této skupiny je určitě Jan Jesenský – bývalý rektor univerzity – před popravou mu byl vyříznut jazyk. Nebyl jediný, který před smrtí musel snášet fyzické útrapy – některým byla useknuta ruka za to, že přísahali věrnost Fridrichu Falckému. Hrůznost a délka celé exekuce, která skončila kolem 9 hodiny, se projevila na dočasné indispozici mistra ostrého meče, kata Jana Mydláře. Tři odsouzení místo k popravčímu špalku byli odvedeni po žebříku k ráhnu, jež trčelo z okna Staroměstské radnice, kde byli oběšeni.

        Jednou z nejzajímavějších popravených osobností byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Poutník, cestovatel, hudební skladatel, válečník. Muž, který doputoval do Svaté země a napsal o tom vlastnoručně ilustrovanou knihu. Narodil se v roce 1564 v Klenové nedaleko Klatov. V mládí vstoupil do služeb arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1592-1597 úspěšně bojoval proti Turkům. V dubnu 1598 se vydal na již výše zmíněnou cestu do Svaté země a došel až do Jeruzaléma. V roce 1614 byl císařem Matyášem vyslán do Španělska. Po roce 1615 konvertoval k evangelické víře a v roce 1618 se aktivně účastnil stavovského povstání a stal se významným důstojníkem stavovského vojska, které pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna obléhalo Vídeň. Za vlády Fridricha Falckého zastával úřad předsedy České komory zemské. Bitvy na Bílé hoře se nezúčastnil, zdržoval se na východočeské Pecce, kde ho na začátku roku 1621 zatkl oddíl Albrechta z Valdštejna. Život tohoto pozoruhodného a všestranného muže byl ukončen v ranních hodinách 21. června 1621.