Jdi na obsah Jdi na menu

Osobní vzpomínka

Dovolte mi být dnes osobní. Málokdy se k tomu uchyluji, ale – nastane-li chvíle, kdy je mi smutno, vždy zabralo, abych se ze smutku vypsal. Zemřel Josef Špatenka. Pro nás, pro rodinu, strejda Pepa. Byl posledním žijícím ze tří sourozenců Špatenkových z ulice od školy. Prostřední dítě Bedřicha a Boženy Špatenkových. Narodil se za války v Betlémě. V domě, kde dnes žijí Drápalíkovi. Když byly Josefovi tři roky, přestěhoval se s rodiči a bratrem ke škole. Měl staršího bratra Béďu a mladší sestru Boženu, moji maminku.

Byl to živý, ale přímý kluk. Jak říkala moje mamka: „ Na učení nikdy moc nebyl, ale zato byl nesmírně pracovitý.“ Měl ohromný smysl pro humor, lidé s ním zažili nejednu veselou chvilku. V mládí vymýšlel nejrůznější klukoviny. Se svým bratrem například zapojili všechny vozy, které byly ve stodole, a když starý Špatenka pak chtěl nad ránem vyjet se svými krávami na pole, vyjel na ulici se všemi vozy najednou. Jako na přehlídku. Za nejeden takový počinek to pak malý Josef od svého dědy schytal. A že starý Špatenka se nerozpakoval na potrestání svého vnuka vzít i bič.  Malého Josefa to však od lumpáren neodradilo.

Vycvičil si kozla a ten ho tak poslouchal, že s ním mohl vyvádět nejeden cirkusový kousek. Od mládí byl – stejně jako jeho vrstevníci - veden k práci. Dlouho byl spíše malého vzrůstu, když šel do učení, musel si ke stroji brát bedýnku, aby dosáhl. „Pro ty svoje blbosti neměl čas ani vyrůst“, vzpomínala na něho s úsměvem jeho sestra. Statečnost mu však nechyběla. Když cítil nespravedlnost, dokázal se postavit i daleko větším a v té době silnějším klukům a zjednat si respekt. Jednou byl se svým dědou na poli. Pospíchali s nakládáním na vůz, protože se zdálky blížila bouřka. Zahřmění vyplašilo ponenáhlu krávy, které se daly na nekontrolovatelný úprk. Starý hospodář seznal, že je zle. A bylo mu vzápětí hůře, když v mžiku shledal, kdo se splašené Straky jal zastavovat. Nebyl to nikdo jiný než malý Pepa, který zachoval chladnou hlavu a projevil rozhodnost a nesmírnou osobní statečnost.

Na vojně byl příslušníkem speciálních jednotek. Lidově se dá říci paragánem. Prošel náročným výcvikem. Skákání z letadla ho bavilo ještě před vojnou, od mládí cvičil a láska ke sportu mu zůstala po celý život. Když se v obci zakládala tělovýchova, byl u toho a o sport v obci se zajímal do poslední chvíle. Rád navštěvoval obecní akce a nikdy nikoho nezarmoutil, tedy až dnes, když zemřel. Dlouhá léta pracoval ve státním statku. Dnes v Aveně, a i když už měl dávno důchodový věk, chodil vypomáhat. Dá se říci, že zemědělství věnoval celý svůj život. Těch domů, co pomáhal vystavět, těch děl, k nimž přiložil ruku, je hodně. Byl nesmírně ochotným člověkem. Prožil plnohodnotný a skutečně prací naplněný život. Samotný život neměl vždy lehký, ale dokázal vše ustát.

V  očích měl stále ty klukovské šibalské ohníčky, které se uměly vesele dívat na svět. Pepa žil naplno a neuměl by to jinak. Když ho teď potkaly vážné zdravotní problémy, osud jeho trápení ukrátil. Stejně jako jeho bratr Bedřich i sestra Božena by neuměli dlouho nečině ležet. To neměli v povaze.

Ale tady na zemi všichni tři chybí. Nejenom svým rodinám a přátelům. Chybí tady pro svoji přímost, pracovitost, dobrosrdečnost a zejména pro čistotu srdce. Ti tři jsou teď zase spolu a věřím, že tam nahoře mají veselo a možná, že ještě vyvedou nejednu lumpárnu starému Špatenkovi, tak, jako když byli malí....

Dopisuji poslední řádku a otvírám šuplík, mám tam krabici s věcmi, které mají pro mě velký význam. Jedním z mých pokladů je klíč. Ten mi dal strejda coby pětiletému klukovi. Je to klíč od traktoru, zároveň památka na den, kdy jsme za strejdou zašli s babičkou na pole a on mě ukázal traktory a povozil mě v kombajnu. Byl to tenkrát velký zážitek a na konci mi dal výše zmiňovaný klíč. Na památku. A věru, já ten klíč dodnes mám. A navždy to bude vzpomínka na jednoho moc fajn člověka, kterého – ač jsme se tak často nenavštěvovali – jsem měl moc rád. Měj se dobře strejdo a pozdravuj tam mamku….Byl jsi moc fajn a hodný, pracovitý člověk.  Čest Tvojí památce!!

 

pepa-kozel.jpg

Malý Pepa a jeho kozel. Rozdali spolu hodně radosti při improvizovaných vystoupeních před rodinou i sousedy.

 

sejmout0018--2-.jpg

Pepa se nejednou objevil i na jevišti. Uprostřed svých spolužáků coby švec v jedné divadelní hře.

sourozenci.jpg

Sourozenci jak se patří. Nejstarší Bedřich, nejmladší Božena a trojlístek doplňoval prostřední Josef.

vojna.jpg

Ve speciálních jednotce působil v době Kubánské krize. Nikdo tehdy netušil, jak konflikt mezi USA a Sovětským svazem skončí. Nakonec Kennedy a Chruščov nalezli společnou řeč a hrozba vojenského konfliktu mezi východem a západem byla zažehnána. Jednou přišel Josef na opušťák se slušnými modřinami. Jako paragány je poslali do jedné z tamních hospod řešit rozepři, při které se tam chlapi servali na nože. A to doslova. Paragáni tak často sloužili i coby - řečeno dnešní terminologií - antikonfliktní tým.

 

p1010713.jpg

Pepa měl rád lidi a lidé měli rádi jeho. Bude nám chybět jeho smysl pro humor. Poslední rozloučení proběhne ve čtvrtek 26. října 2017 od 10.30 v obřadní síni u městského hřbitova v Ústí nad Orlicí.