Jdi na obsah Jdi na menu

Obecní historie přepsána - dluh osvětimským vězňům splacen

 

Obrazek

V předvečer 65. výročí 2. světové války jsem veřejnost seznámil s výsledky badatelské činnosti, která byla provedena na přelomu let 2009/2010 a která byla zaměřena na zodpovězení jedné z největších záhad naší obecní historie, respektive na události spojené s lednem 1945, kdy naší obcí projel transport s vězni z koncentračního tábora Osvětim. Po jeho průjezdu zůstalo na katastru naší obce 26 mrtvých. Místní občané se poprvé mohli na vlastní oči přesvědčit, že zrůdná továrna na smrt, jak byl výše uvedený vyhlazovací tábor nazýván, skutečně existovala.

 

 

24. leden 1945. Den, který nejde vymazat z paměti místních obyvatel a ještě po mnoha letech se nešlo při vzpomínce na ono mrazivé odpoledne vyvarovat slzám a hlubokému pohnutí. Ten den, kolem čtrnácté hodiny projel obcí transport, kterým byli evakuováni vězni z koncentračního tábora Osvětim před postupující frontou. Transport směřoval do oblastí, které zůstávaly pod německou kontrolou, nejčastěji do Terezína. Vězni byli převáženi v nelidských podmínkách na otevřených vagónech, kterými se běžně vozilo uhlí a ti, kteří krutou jízdu nepřežili, byli vyhazováni z vlaku a příslušná obec, na jejíž katastr těla dopadla, se musela postarat o pohřbení ostatků. Před vjezdem do stanice Dlouhá Třebová měl vlak červenou. Dozorci počali vyhazovat mrtvá těla, někdy i dost nešikovně na koleje v protisměru jízdy, kde byla tato mrtvá těla ještě přejeta protijedoucími vlaky. Na katastru obce jich bylo nalezeno dvacet šest. Mimo těchto mrtvých vězňů byl z vlaku vyhozen i vězeň, který ještě žil. „Tento 27. vězeň se dovlekl do blízkého strážního domku, kde se ukryl na půdě do sena a kde byl následně objeven a eskortován na Gestapo. Koncem června roku 1945 projížděl místní zastávkou rychlík z Prahy do Bratislavy, když z něho vylétl kámen obalený papírem, kde byl vzkaz, ve kterém bývalý vězeň děkuje za zachování života zaměstnancům ČSD, jmenovitě výpravčímu Matějovskému a dělníku Janu Šindelkovi.“ Dá se tedy předpokládat, že život onoho vězně zůstal zachován.

 

Ale vraťme se k oněm dvaceti-šesti obětem kruté jízdy. Na rozkaz německých policistů byli vězni naloženi na saně a odvezeni k místnímu hřbitovu. Odvoz zajistili Václav Rybka (čp. 28), Josef Fišer (čp. 55), František Brokeš (čp. 247). Při převozu pomáhal i obecní policista Hynek Rybka (čp. 146).

V souladu s rozkazy měli být pohřbeni za zdí hřbitova. To ale odmítl starosta obce Ladislav Šimek (čp. 44) splnit a vězni byli řádně pohřbeni do společného hrobu uvnitř hřbitova. Hrob vykopal Karel Aligr (čp. 1), Josef Fišar (čp. 55) a hrobař Jan Fišar. Před uložením do hrobu byla zapsána čísla, která měli vězni na mundúrech nebo vytetována na předloktí. A to se ukázalo jako velmi rozumný počin. V roce 2009 jsem na základě dochovaných čísel provedl výzkum, jenž měl ověřit, zdali je úroveň historického poznání o uvedených skutečnostech maximem, jakého můžeme dosáhnout. Byly známy výsledky předchozích výzkumů jiných badatelů z jiných lokalit, které často končily neúspěchem, nacisté si byli dobře vědomi možných sankcí po skončení války a snažili se zametat stopy hromadným pálením důkazních materiálů s veškerými informacemi o vězních. V případě Dlouhé Třebové byl navázán kontakt přímo s muzeem v Osvětimi a na základě této spolupráce - po téměř 65 letech čísla promluvila a výsledkem je, že z mlhy nejasností vystupují údaje o tom, odkud daní vězňové přijeli do Osvětimi a zejména, a v tom vidím hlavní význam celého počinu, ze dvou čísel, které už navždy měly zůstat čísly na mundúrech, se podařilo učinit opět lidské bytosti s krutým osudem. Hrob byl nazýván jako hrob dvaceti šesti bezejmenných obětí. To již po tomto výzkumu nikdy platit nebude.

 

Drtivou většinou transportovaných byli Židé. To je možné prokázat u dvaceti-dvou vězňů. U jednoho z vězňů se nepodařilo zjistit žádné údaje, u dvou dalších čísel je problém v identifikaci a to takový, že první z držitelů čísla, které bylo zaznamenáno v Dlouhé Třebové, zemřel v roce 1942 a druhý z vězňů dokonce koncentrační tábor přežil. Oba tedy nemohli spočinout ve společném hrobě. U jednoho z vězňů nebylo možné zjistit národnost.

 

Je však možné konstatovat, že se podařilo identifikovat jedno z čísel. Je jím Chason Alberto, narozený v roce 1920 v Salonikach (Řecko), přivezený do koncentračního tábora (dále jen KT) Osvětim 20. března 1943 z ghetta v Salonikach. Tento muž má nevýslovný význam, nejenom v tom, že zatímco na jeho systematické likvidátory padl závoj zapomnění, on po tolika desetiletích vystupuje z anonymity, aby k nám promluvili svými osudy. Dodatečně vypovídá o neomluvitelném příkoří, které bylo na vězních ze strany nacistického Německa vykonáno. Historická křivda byla tak částečně napravena. 

 

Ze zprávy vyplývá, že většina vězňů, jejichž těla jsou pohřbena na místním hřbitově, přijela do KT v Osvětimi z Węgier (Maďarsko), Drancy (Francie), Litzmannstadt (dnešní Polsko). Po jednom případě pak z Wloch a z výše uvedených míst u identifikovaných vězňů. Co se týče časového určení jejich příjezdu do KT Osvětim, největší část vězňů byla do KT transportována v období květen – září 1944. V době, kdy transport stíhal transport a konečné řešení židovské otázky doznávalo svých nejhlubších kontur.

 

Neoznačený hrob byl po válce vyzděn a opatřen žulovou deskou, na které byla uvedena čísla vězňů zde pochovaných. Zednické práce provedli zdarma bratři Ladislav a Robert Sýkorovi. O potřebné peníze na zhotovení pomníku se pečlivě starala paní Marie Kubištová (čp. 228). O hrob se léta starala paní Vlasta Kašparová, která by jistě měla radost z identifikace těch, nad jejichž hlavou díky ní nikdy neuvadly květy úcty k jejich osudu. Je třeba také připomenout, že Obecní úřad se o hrob vzorně stará a neuplyne žádný významný svátek národní provenience, aby se zde neobjevila květina s trikolorou země, která je přijala za své. Jistě si svůj osud plánovali jinak. Pocházeli z nejrůznějších částí Evropy, aby nakonec nalezli konec své cesty v Dlouhé Třebové. Ta nyní odčinila bezpráví na nich spáchané tím, že o ně netratila zájem, naopak, nyní jsou nám zase o pořádný kus blíže, stali se součástí naší obce, součástí každého z nás. Ztratili rodiny, ale neztratili úctu, která nechť je provází i nadále. O pouhý jeden den později, kdy se skončila životní anabáze vězňů v Dlouhé Třebové, byl tábor v Osvětimi osvobozen sovětskou armádou. Stalo se tak 27. ledna 1945.

 

Za pomoc při výzkumu děkuji své sestře a všem, kteří projevili aktivní zájem o osudy vězňů a navštívili přednášku, čehož si velmi vážím. Děkuji každému, kdo čte tyto řádky, protože i tím splácíme dluh, který jsme vůči nim i vůči sobě samým měli. Na tyto skutečnosti se nikdy nesmí zapomenout, a kdyby někdo chtěl zlehčovat, případně popírat obdobné historické fakty, stačí zajít na místní hřbitov. Tam v rohu se vyjímá masívní hrob pětadvacetiletého Chasona Alberta a jeho spolubojovníků z nerovného boje, kde příliš šancí neměli. Větší memento snad není možné nalézt. Na desku finančně přispěli obyvatelé obce a dodnes je hrob obklopen svíčkami a květinami od místních občanů.

 

 

Výsledek bádání v přehledu:

 

A – 5375, Žid, přivezený do KT Osvětim 23. května 1944 transportem z Wloch

A – 3769, Žid, přivezený do KT Osvětim 22. května 1944 transportem z Węgier

A – 8046, Žid, přivezený do KT Osvětim 24. května 1944 transportem z Węgier

A – 6055, Žid, přivezený do KT Osvětim 24. května 1944 transportem z Węgier

A – 7292, Žid, přivezený do KT Osvětim 24. května 1944 transportem z Węgier

A – 7445, Žid, přivezený do KT Osvětim 24. května 1944 transportem z Węgier

A – 8046, Žid, přivezený do KT Osvětim 29. května 1944 transportem z Węgier

A – 8365, Žid, přivezený do KT Osvětim 29. května 1944 transportem z Węgier

A – 8505, Žid, přivezený do KT Osvětim 29. května 1944 transportem z Węgier

A – 8879, Žid, přivezený do KT Osvětim 29. května 1944 transportem z Węgier

A – 9082, Žid, přivezený do KT Osvětim 29. května 1944 transportem z Węgier

A - 16753, Žid, přivezený do KT Osvětim 4. července 1944 transportem z Drancy

A – 16806, Žid, přivezený do KT Osvětim 4. července 1944 transportem z Drancy

A – 16893, Žid, přivezený do KT Osvětim 4. července 1944 transportem z Drancy

A - 19503, Žid, přivezený do KT Osvětim 30. července 1944 transportem z Radomia

B – 5970, Žid, přivezený do KT Osvětim 14. srpna 1944 transportem z Węgier

B – 9890, Žid, přivezený do KT Osvětim 8. září 1944 transportem z Litzmannstadt

B – 10013, Žid, přivezený do KT Osvětim 8. září 1944 transportem z Litzmannstadt

B – 10113, Žid, přivezený do KT Osvětim 15. září 1944 transportem z Węgier

187035, Žid, přivezený do KT Osvětim 2. května 1944 transportem z Węgier

172704, národnost neznámá, přivezený do KT Osvětim 20. ledna 1944 transportem z Drancy (Francie)

 

 

Sporná čísla

 

E – 1304, Zarychta Stefan, narozený 8. listopadu 1918, přivezený do KT Osvětim v únoru 1942, 12. dubna 1942 v Osvětimi zemřel.

 

112966, Tomecki Tadeuzs, narozený 12. června 1924, přivezený do KT Osvětim 8. dubna 1943 transportem z Katowic. 12. června 1944 byl převezen do KT Ravensbrűck. Dožil se konce války.

 

 

Neidentifikováno

 

E – 9091

 

 

Identifikováno

 

109480, Chason Alberto, narozený v roce 1920 v Salonikach (Řecko), přivezený do KT Osvětim 20. března 1943 z ghetta v Salonikach.