Jaroslav Hainz – 100 let od narození

       Před 100 roky, 12. září 1921, spatřil světlo světa dlouholetý varhaník našeho kostela sv. Prokopa pan Jaroslav Hainz. Jak jsem slíbil v loňském jarním čísle obecního zpravodaje, připomenu nyní jeho osobnost rozsáhlejším článkem. Práci mi velmi usnadnil jeho pečlivě vedený deník, který dokumentuje činnost nejen chrámového sboru v letech 1944 – 2000, ale i opravy a důležité události v historii kostela.  Krásná je úvodní pasáž, kde popisuje vznik sboru a velmi dojemná část závěrečná, kdy hodnotí celé dlouhé období, kdy byl ředitelem kůru. 

      Vyučil se natěračem – lakýrníkem. Za války byl poslán do Německa na nucené práce. Dopisoval si se slečnou Mařenkou Kašparovou (čp. 154), která byla tehdejší varhanicí a stěžovala si na nevděk a nezájem o sborové zpívání v kostele. Tehdy se rozhodl s tím něco udělat. V deníku píše: „Na Hod Boží vánoční 25.12.1942 v kostele v Delmenhorstu při ranní mši sv., které jsme se poprvé mohli zúčastnit po několikeré urgenci místního pana děkana u velitele pracovního tábora, jsem slíbil Pánu Bohu, vyslyší-li moji prosbu a vrátím-li se domů, že tento pěvecký kroužek založím.“

      V únoru 1943 vážně onemocněl a po léčení v nemocnici v Delmenhorstu byl
28. dubna 1943 propuštěn domů. Po doléčení pan Hainz založil ještě na podzim téhož roku chrámový sbor nesoucí jméno „Pěvecký kroužek Panny Marie.“ Jeho zakládajícími členy bylo 8 mladých chlapců a 15 dívek, kteří zkoušeli dvakrát týdně u výše zmíněné slečny Kašparové. Poprvé sbor vystoupil při ranní bohoslužbě 1. ledna 1944 sloužené oblíbeným knězem a nadšeným muzikantem, dlouholetým českotřebovským děkanem Františkem Bílkem.

      Slib, který dal v Německu, naplnil pan Hainz vrchovatě. Stal se varhaníkem, čile rozepisoval noty, poctivě zkoušel se zpěváky nejprve u Kašparových, později ve svém malém obýváku.  Dlouhá léta byl aktivním členem Československé strany lidové (později KDU-ČSL).  V závěru  šedesátých let minulého století, když došlo k určitému politickému uvolnění, byl hlavním organizátorem oslav 50. výročí založení Československé republiky (1968) a také vánočních besídek v sále kina (1968 a 1969). Úspěšně převedl chrámový sbor z doby totality do svobody, aktivně se podílel i na prvních ročnících Adventních koncertů, které se staly novou tradicí obce. Nelze nezmínit také jeho obětavou a dlouholetou práci při údržbě kostela a dalších sakrálních památek. Na tomto poli odpracoval stovky hodin, němým svědkem jeho činnosti jsou např. nátěry lavic a oltářů v kostele.

       V červnu 2000 pan Hainz ukončil svoji aktivní varhanickou činnost a ve svém deníku rekapituluje činnost sboru od roku 1944. Za 57 roků bylo zazpíváno 483 písní sólových a sborových, provedeno 158 mší pro smíšený sbor, 78 mší pro smíšený sbor a orchestr,
1 mše pro dětský sbor, 63 písní mariánských, 12 zpívaných pašijí, 348 písní smutečních při 131 pohřbech. V chrámovém sboru v tomto období zpívalo 81 zpěváků, jejich zpěv doprovázelo 66 hudebníků.  V závěru deníku píše: „Děkuji všem, kteří svojí účastí v chrámovém sboru po celá ta léta přispívali svou nezištnou prací, svým zpěvem, hudbou a modlitbou k většímu poznání víry, děkování a chválení našeho Pána Ježíše Krista a jeho matky Panny Marie.“ V poslední větě pak přeje požehnání a vše dobré sboru do dalších let.  

      Jeho život, práci a odkaz jsme si s hlubokou vděčností připomněli při bohoslužbě v neděli 12. září, přesně v den, kdy uplynulo 100 let od jeho narození. Jeho památce bude věnován i tradiční adventní koncert, který je připravován na neděli 19. prosince.   

       Co říci na závěr? Budu se rád opakovat. Měl jsem to velké štěstí, že jsem se už od útlého dětství mohl s tímto dobrým člověkem setkávat, poznávat ho, spolupracovat s ním a nakonec „převzít štafetu.“ Snad má radost, že jeho dílo pokračuje.

František Mikeš