255 let od pořízení prvního zvonu v obci - (1753), zvon Prokop je dodnes v kostelní věži a kolika občanům z naší obce odzvonil na poslední cestě, to se již dá jen stěží spočítat. Na zvonu je napsán nápis ve smyslu "Svatému Prokopu obětují Dlouhotřebovští obyvatelé". "R.1753 Karel Pirkl, rychtář. Jan Vondra , starší". Karel Pirkl byl rychtářem obce v letech 1734 - 1776 a je jedním z prapředků současného kronikáře obce Martina Lamplota.

.

Zvon byl původně zavěšen ve zvonici, která se vypínala na ostrohu nad obcí. Po výstavbě kostela sv. Prokopa byl zvon přenesen do kostelní věže, kde ho nalezneme i dnes. Stará zvonička byla mezitím v roce 1908 zbořena.

.

Zvon Prokop je 45 cm vysoký, průměr spodní části zvonu je 60 cm. Dole na jedné straně je vyobrazen sv. Prokop a na protilehlé straně je to pak Matka Boží. Zásluhou pohotovosti místních občanů byl zvon Prokop uchráněn před  rekvizicí - v průběhu prvního světového konfliktu. Zvon byl určen k roztavení a jako takový byl sejmut z věže a uložen v síni školy. Přes noc se však zvon záhadně ztratil a ráno nebyl k nalezení.

.

Položme si tedy otázku, co se stalo osudnou noc? A kde tedy zvon nakonec skončil? Zásluhu na záchraně této významné pamětihodnosti mají pánové Antonín Fajt a František Kovář. Právě oni dva jsou podepsáni pod záhadným zmizením zvonu ze školy. Důležité je, že zvon přečkal celou válku, aby byl posléze ze svého nedobrovolného azylu vyzvednut a slavnostně znovu zavěšen v kostelní věži.

.

Vedle zvonu Prokop se vystřídalo v průběhu desetiletí několik dalších zvonů. Prokop však všechny nástrahy staletí přečkal a jeho zvuku můžeme naslouchat dodnes. Stejně jako mnoho generací před námi. A nezbývá nám než si přát, aby náš zvon Prokop měl stále silné a pevné srdce a chránil naši obec ode všeho zlého.

.

Průběh osudné noci :

.

Píše se rok 1916. Už druhým rokem zuří 1. světová válka. Na bojištích i v zázemí umírají milióny lidí. Za oběť válečnému zbrojení však nepadají jenom lidé. Ale i zvony. Dlouhotřebovský zvon Prokop je sejmut z věže. Jeho osud se zdá být zpečetěný. 

.

Zvon Prokop, který byl právě sejmut z kostelní věže -  je uložen do budovy zdejší školy. Čeká zde na odvoz z obce. Důvod ? Jednoduchý a prostý. Zvon byl úředně určen k roztavení pro válečné účely. Krutý to osud zvonů, že Ty, v jejichž zvuku je ukryta magická síla, jež má chránit obyvatelstvo ode všeho zlého, se mají stát nástroji pro zabíjení. A namísto toho, aby ode všeho zlého ochraňovaly, mají zlo plodit.

.

V noci však přicházejí do školní budovy dva muži. Antonín Fajt (na snímku) a František Kovář. Mají jediné poslání, pojí je jediný úmysl. Za hluboké  noci vynášejí zvon  ven a nesou ho do blízkého stavení čp.160.

.

Za budovou tehdejší Kampeličky (dnes Obecní úřad) se krčí malá, nenápadná chaloupka čp.160. Tu noc však tato chaloupka sehraje důležitou úlohu. Během noci ji navštíví dva muži a přinesou sem zvon, který byl ještě před chvílí určen k rekvizici. Trest smrti pro zvon je tak náhle změněn na dočasné vyhnanství.  Ač se zvon od kostela vlastně nijak významně nevzdálil, úřední moc nakonec do chléva chaloupky čp.160 nedosáhla. Inu, jak se říká: "pod svícnem- největší tma". Zvon Prokop zde pod žlabem v chlévě přečkal celou válku a po skončení prvního světového konfliktu byl znovu zavěšen v kostelní zvonici.