Daň jest příspěvek na povšechné potřeby státu, země, okresu, obce. Původně uhrazovány byly veřejné potřeby země výnosem statků královských, z dolů a dále hlavně i z cel, k jejichž výběru byl zřízen již r. 1150 v Praze hlavní celní úřad – teprve později, když výdaje ty rostly, bylo potřebí postarati se o další úhradu. A tu vybírána daň z užívaných pozemků již v nejstarších dobách. Nebyla vybírána pravidelně (každoročně), nýbrž pouze v určitých případech. Tak ustanoveno r. 1327 králem Janem Lucemburským, že pozemková daň má býti vybírána jen při korunovaci krále a kdykoli se králi narodí dcera. Karel I. (IV.) před korunovací uznal a potvrdil, že jest oprávněn vybírati daň pozemkovou jen při svatbě v domě královském. Avšak těchto ustanovení často nedbáno.

Také Karel při napadení Dolní Lužice r. 1369, a když koupil Branibory r. 1373, nařídil vždy vypsání zvláštní pozemkové daně. Za Václav IV. vybírala se poz. berně jen jednou při korunovaci roku 1379. Za účelem vybírání daně byla v oné době půda rozdělena na lány po 72 korcích (za Přemysla Otakara II. po 64), z nichž poddaní platili sněmem povolenou daň. Např. r. 1327 platili z každého lánu 1 libru stříbra, čili 16 grošů.

Statky šlechtické byly od placení daně osvobozeny. Každý usedlík byl povinen na vlastní svědomí župním úředníkům (později úřadům patrimoniálním) udati, zda užívá celý lán nebo půl nebo čtvrt a podle toho zaplatil daň. Že udání nebylo vždy asi správné, rozumí se při chytrosti venkovanů samo sebou.

Mlynáři, řemeslníci a hostinští platili za Jana Lucemburského  4 groše české pro krále. Od roku 1406 – 1535 platili naši předkové z jednoho lánu 1 hřivnu, tj. 1 zl. 45 kr. dřívějšího počtu, tedy dnešních 88 kr = 1, 76 K a 1 groš z lánu na služné berního. Daně vybírali rychtáři, kteří je odváděli zemanům a pánům, u nás pánům na Lanšperku a od r. 1622 pánům v Lanškrouně, kteří je opět odváděli krajským královským berníkům.

Kromě daní v předu uvedené potřeby,  žádali králové často na sněmu povolení ku výběru zvláštní berně na vedení válek. Sněm obyčejně povolil. Tak se stalo r. 1509, 1530, 1534, 1537, 1541 -1543. Za Vladislava II. povolil sněm i zvláštní daň z hlavy: po 1 groši z každé hlavy, jako pomoc proti Turkům.

Teprve roku 1640 byla poprvé povolena pevná roční suma 3, 638.300 zlatých pro celé království na vydržování vojska, jíž vrchnosti na poddané rozdělily a od nich vybíraly.

R. 1652 nařízeno učiniti řádný seznam všech usedlostí s udáním přibližné výměry a dle toho daně vybírány. Seznamy ty byly ovšem nesprávné.  Proto r. 1714 nařízeno opět všem vrchnostem, duchovenstvu, městům a poddaným, aby poznovu výměru užívaných pozemků udali a dle toho potom daně rozvrženy. Každé usedlosti o 72 korcích uložena daň 60 zl. (dnešních 72,- K) bez ohledu na to, jaké jsou půdy.

Až do času panování Marie Terezie byly panské pozemky od daně osvobozeny, proto tato císařovna nařídila r. 1749 nové přiznání výměry a také výnosu pozemků, načež vyměřila daň nejen poddaným, ale i pánům. Jenže šlechtě vyměřila se ve výši 25% a poddaným 42% z přiznaného výnosu. Toto nespravedlivé rozdělení přimělo lidumila císaře Josefa II. k opětné reformě pozemkové daně. Dne 20. 4. 1775 nařídil, že nemá býti rozdílu mezi pozemky panskými a selskými a zároveň nařídil řádné měření pozemků a prozkoumání jakosti půdy. Od každého pozemku zhotoven náčrtek a označen poprvé topografickým číslem. Pak zhotoven pro každou obec seznam pozemků dle čísel a vyšetřen jejich hrubý výnos.

Daň vyměřena takto:

Ze 100 zl. hrubého výnosu z polí platilo se 10 zl. 37 ½ kr.

Ze 150 zl. hrubého výnosu z luk a zahrad platilo se 17 zl. 55 kr.

Ze 100 zl. hrubého výnosu z pastvin a lesů platilo se 21 zl. 15 kr.

Šlechtici museli platit právě tolik jako poddaní, čímž si je velice pohněval. Půda byla měřena na jitra a to velmi nedbale, často jen na kroky a proto zhotovené náčrtky nešly potom sestavit v jeden celek. O tomto měření zachovala se nejedna pověst.

„Tak když inženýři měřili na statku čís. 93, byla právě svačina. Tehdejší majitel statku Cejnar pohostil je pecnem chleba a talířem homolek. Inženýři mu za pohoštění přiměřili a připsali celou „Nivu“, která byla rozličným křovím porostlá a jíž tehdy nikdo neužíval. Cejnar z radostí nad tím dal pak inženýrům 20 zl. na pivo. Nivu pak proměnil v úrodné pole.“

Protože katastr Josefínský byl velmi nespolehlivý, nařídil císař František I. r. 1817 opětné správné měření všech pozemků a vyhotovení map pro každou obec. Příslušné práce vykonali geometři vojenští a civilní. Zvláštní pak komisaři určili čistý výnos půdy. S měřením započalo se v Čechách r. 1826, neboť toho roku vypracována mapa a katastr všech pozemků. Po tomto měření obnášela pozemková daň 16% vyšetřeného čistého výnosu.

V obecním archivu jest zachována kniha předpisu a výběru daní v roce 1847 – 53, do níž každý nahlédnouti může. Jako ukázku z ní uvádím, že v roce 1847 platil:

Josef Šmíd, rolník čp. 9, pozemkové daně 22 zl. 43 kr.

Maz. Šouba, rolník čp. 12, pozemkové daně 17 zl.  38 kr.

Josef Morkes, rolník čp. 13 (nyní 13 a 4), pozemkové daně 18 zl. 55 kr.

Václav Šouba, rolník čp. 18, pozemkové daně 6 zl. 57 kr.

Jan Hác, rolník čp. 20, pozemkové daně 28 zl. 45 kr.

Jan Rybka, rolník čp. 28, pozemkové daně 27 zl. 40 kr.

Josef Cejnar, rolník čp. 93, pozemkové daně 39 zl. 18. kr.

František Pirkl, rolník čp. 97, pozemkové daně 33 zl. 15 kr.

Antonín Mikeš, rolník čp. 98, pozemkové daně 28 zl. 39 kr.

František Rybka, rolník čp. 101, pozemkové daně 22 zl. 9 ¼ kr.

Jan Fišar, rolník čp. 102, pozemkové daně 21 zl. 19 kr.

František Štancl, rolník čp. 103, pozemkové daně 19 zl. 27 ¾ kr.

Josef Rybka, rolník čp. 105, pozemkové daně 20 zl. 19 kr.

Josef Štancl, rolník čp. 109, pozemkové daně 20 zl. 31 ¾ kr.

František Fišar, rolník čp. 110, pozemkové daně 26 zl. ¼ kr.

V roce 1849 uložena byla k této dani „třetinová přirážka“ a přirážka válečná, jež obnášela též  1/3  daně, takže počínaje rokem 1850 obnášela daň se státními přirážkami 26 % čistého výnosu, takže v roce 1850 platil Josef Šmíd, rolník čp. 9, pozemkové daně 34 zl. 21 kr., Josef Šouba, rolník čp. 12, pozemkové daně 26 zl. 35 kr. atd.

Vedle toho vybírány ještě přirážky k fondu vyvazovacímu knížeti za zrušenou robotu, jichž výši možno též v té knize seznati. Posledním šetřením v letech 1826 – 1843 byl výnos půdy v Čechách příliš vysoko vyšetřen (odhadnut), proto naléháno na jeho revizi. Ta nařízena zákonem ze dna 24. května 1869. K tomu účelu zřízena v každém okrese komise, která jakost půdy s přibranými znalci z obce vyšetřila a je do osmi klasifikačních tříd zařadila.

V Dlouhé Třebové vyšetřovala jakost pozemků a jich roztřídění v roce 1873 a z obce vzati k tomu znalci Josef Kovář čp. 31, starosta a Jeroným Hác čp. 20, radní. Touto revizí snížena v Čechách pozemková daň 2, 400.000 zl., ale vyměřovala se stejně 26 % z čistého výnosu. Podle nového vyšetření vypočítaná daň počala se vybírati rokem 1881 a zákonem ze dne 7. června 1881 stanoveno, že se má pozemková daň upravovati vždy po 15 letech. Na dobu 1881 – 1895 ustanoveno, že se má v Předlitavsku vybírati ročně 37. 500.000 zlatých daní. Zákonem ze dne 12. 7. 1896 č. 121, ř. z. snížena daň na dalších 15 let na 35 miliónů a proto obnáší pozemková daň od roku 1896 jen 22, 7 % kat. výnosu.

Domovní daň zavedena císařským patentem ze dne 23. 1. 1820.

Daň z výdělku zavedena císařským patentem ze dne 29. 10. 1849.

Daň z příjmu zavedena císařským patentem ze dne 29. 10. 1849.